Koktavost (odborným termínem nazýváme: balbuties)
Koktavost můžeme definovat jako syndrom komplexního narušení koordinace orgánů, které se podílí na mluvení. Projevuje se charakteristickým přerušováním plynulosti řečového projevu, které je ryze nedobrovolné.
pozn.: Pokud dítě v období mezi 3 – 4 rokem trpí dysfluencí, jedná se o tzv. vývojovou dysfluenci, nikoli o narušenou komunikační schopnost.
Jasná příčina vzniku tohoto konkrétního narušení plynulosti řeči nebyla dosud uspokojivě odhalena. Nejedná se ale o jednu jedinou příčinu, nýbrž o komplex příčin. Mezi ty nejčastější se řadí negativní vlivy sociálního prostředí, dědičnost, nejrůznější psychotraumata nebo orgánové příčiny (narušení CNS).
Koktavost se projevuje ve všech jazykových rovinách. Mezi nejčastější symptomy řadíme např. obtíže s artikulací nebo respirací, úsilí o co nejkratší věty, embolofrázie (slovní vmetky např.: hmm, jo, no, že aj.), parafrázie (nahrazování slova slovem jiným, synonymem, nebo opisem). S koktavostí se často pojí i tzv. koverbální chování, kdy gesta nebo mimika nejsou adekvátní k verbálnímu projevu. Objevit se může i logofobie projevující se strachem z mluvení, z komunikačního neúspěchu nebo vyjádření svých osobních názorů. Často se také u osob s koktavostí objevují poruchy sebevědomí, emotivity, neurotické příznaky (logofobie aj.) či obtíže v písemném projevu. Zmíněné symptomy se mohou měnit v závislosti na aktuálním psychickém stavu, rozpoložení nebo situaci.
Terapie může mít formu individuální i skupinovou a měla by se zaměřovat především na samotnou příčinu, nežli na samotné symptomy.
Ve školním prostředí může být dítě s koktavostí terčem posměchu. Problémem se může stát školní dialog, kdy se vyjadřování před třídou může stát nepřekonatelnou bariérou. Dítě může být frustrované, bázlivé nebo naopak agresivní. Mohou u něj převládat pocity méněcennosti a v konečných důsledcích může vzniknout i odpor ke škole.